Untitled Page

První písemná zmínka o Jinonicích je z roku 1088. Ves Jinonice - ve starších dobách též Ninonice řečená, t.j. ves lidí Ninoňských. Osobní jméno jméno Ninoň bylo osobní Ninogněv, Ninoslav. Časem se název Ninonice změnilo na Inonice, Jinovice, Jinonice. Jinonice, ves pod kopcem Vidoulí připomíná se roku 1088 v základním listě vyšehradském a od dávných dob patřila z části klášteru Plaskému. Ostatek vesnice patřil královnám a je roku 1312 skrze Balvína, vladaře Stětského, osadníkům pronajmut. Ve 14.století se zde vyskytuje ještě statek zemanský (dvůr se čtverým poplužím), který držel roku 1398 Vít Frovin, že při něm stávala také tvrz, se dovídáme teprve z pozdějších zápisů, v nichž je sice řeč o nájmu zapsaném na téže tvrzi, ale nikde není zmínka o jejich držitelích. Do 16.století tato tvrz zase zanikla.

Roku 1622 byly obě tvrze Jinonice a Butovice Johance Žďárské z Otopachu, nejstarší dceři Albrechtově. Ještě téhož roku od ní oboje koupil Pavel Michna z Vacínova, v jehož rodě zůstaly až do roku 1678.

Roku 1654 byly Jinonice a Butovice součástí statku Hlubočerpy (dnešní Hlubočepy) patřícího do kraje Slánského. Majitelem statku byl Václav hrabě Michna z Vacínova, císařský rada, zemský soudce a hejtman Starého Města pražského. V Jinonicích žili dva rolníci a pět chalupníků. V Butovicích byl farní kostel. Roku 1667 byl statek rozdělen na statek Hlubočepy (vsí Hlubočepy, Jinonice, Butovice a Smíchov) odkázaný Václavem hrabětem Michnou alumnátu šlechtickému koleje S.j. v Starém Městě pražském a statek Řeporyje Zikmunda a Vilíma Fridricha bartří z Vacínova. Roku 1678 je koupil po Zikmundovi Norbertovi Michnovi Jiří Ludvík hrabě ze Sinzendorfu. Roku 1684 koupil oba statky z pozůstalosti sinzendorfské Ferdinand Vilém ze Šwancerberka. Od té doby zůstaly v jeho držení i jeho potomstva. Téhož rokubyly od statku odděleny na žádost Jana Tannera, regenta konviktu sv.Bartoloměje, celá ves Hlubočepy jako samostatný statek konviktu a ostatní tři vsi Jinovice (Jinonice), Bytovice (Butovice) a Smíchov se budou nazývat statek Jinovice. Tvrze ze 16.století byla přetavěna na zámek. V roce 1890 hejtmaský okres s poštou Smíchov, fara Butovice, farní úřad V zámečku Jinonice. V té době měli Jinonice 42 domů, 646 obyvatel českých, telegrafní stanici na Buštěhradské dráze, dále zde bylo ložisko železné rudy a na samotě Bulovce cihelna. Celý statek t.j. Jinonice se zámečkem, dvorem, pivovarem, vápenicemi, cihelnou a s Butovicemi a alodiálním dvorem Radlicemi zaujímal 54674 ha půdy. Roku 1922 byly Jinonice připojeny k Praze Roku 1929 měly Jinonice 72 domů a 752 obyvatel. Policejní komisařství bylo v Košířích, zdravotní obvod Hlubočepy, automobilová továrna v Butovicích, fara v Jinonicích, dalé zde byl železniční telegraf, železniční stanice a pošta v Praze 6.

Nacházejí se zde významné průmyslové podniky, vzniklé již za doby první republiky - Walter, Motorlet a na ně navazující závody. Jinonice jsou převážně vilová čtvrť. Právě kvůli kopcům, jako jsou nedaleká Vidoule a Děvín, tu nebyla a není vhodná plocha pro výstavbu velkého obytného celku. Dnes jsou spíše tranzitní částí města, slouží hlavně jako spojnice mezi Jihozápadním Městem a centrem Prahy. V důsledku polohy čtvrti mezi centrem a Jihozápadním Městem byla přes toto území vedena linka metra B a 26. října 1988 otevřena na provozním úseku III.B stanice Jinonice (do roku 1990 pod názvem Švermova). Původní plány také počítaly s výstavbou nového depa metra v Jinonicích, které však nakonec postaveno nebylo. Do té doby zajišťovaly hromadnou dopravu pouze autobusy. Hlavní ulicí pro celou čtvť je ulice Radlická vedoucí do Radlic a do Smíchova. Jinonice jsou také napojeny na železniční trať zvanou Pražský Semmering. Roku 1997 podle ČSÚ mají Jinonice 544 ha - 2.518 obyvatel a 512 domů.